neděle 7. dubna 2013

Knižní recenze: Deklarace smrti

Knižní recenze na...

Deklarace smrti
G. R. Malley

Originální název: The Declaration
Autor/ka: Gemma Malley
Překladatel/ka: Milena Hordinová
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2007/2013 (ČR)
Počet stran: 256
Žánr: Dystopie





Vlastní uvedení do příběhu
     Celý příběh se odehrává ve Velké Británii v roce 2140.
     Život na zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena nemocemi, protože na ně vědci našli léky. A dokonce našli lék i na tu nejhorší nemoc, která podle lidí existuje, na stárnutí. Injekce tekutiny stačí k tomu, abyste přestali stárnout. Ale tím, že se zastavil přirozený koloběh života, se lidstvo samo dostalo do velkého problému. 
     Planeta se začíná přelidňovat.
     Svět už nepatří mladým lidem. Ruch i neřádství už z ulic dávno vymizely, už dávno se zapomnělo na to, jaké je to mít kolem sebe děti a mladistvé. Teď zde vládne dlouze postarší věk, který se svého žezla nehodlá vzdát jen tak. Přeci jen věčný život vymění za smrt jen málokdo.
     Pokud by chtěl Vyvolený mít dítě, platí zde pravidlo "Život za život". Pouze hrstka lidí si mohla dovolit alespoň jedno dítě. Zbytek však žádné, i to prý bylo moc. A tak ze světa zmizela veškerá dětská a rodičovská láska.
     Ale co s Přebytečnými? S dětmi, které se neměly narodit?
     V některých zemích je rovnou likvidují, v jiných, jako právě ve Velké Británii, pro ně mají zvláštní ústavy, kde je od základů převychovají a později mají Vyvoleným posluhovat v domě. Ale i v ústávu pro Přebytečné vládnou tvrdá pravidla a hierarchie.
     Co se stane Anně, která na svém postavení velice pracuje, aby byla i nadále Vhodnou Přebytečnou, když přijde nový chlapec?


Můj názor na knihu
(zdroj)
     Viděla jsem obálku a anotaci knihy a v tu chvíli jsem si říkala, že je to velice zajímavá kniha, která by mě mohla bavit.
     Přečetla jsem první stránku a byla jsem nadšená. Už od úplného začátku mě kniha naprosto fascinovala a doufala jsem, že mne bude bavit až do konce.
(zdroj)
     Dostala jsem se ke třetí kapitole, kdy měl přijet Petr do ústavu, a v tu chvíli jsem věděla, že mne kniha naprosto pohltí. Byla jsem si tím naprosto jistá a také jsem měla pravdu.
     Vážně tahle kniha stojí za to.
     Otřásám se hrůzou při pomyšlení na to, že by se mi dělo cokoliv podobného, co se objevilo v knížce, i když jsem přesvědčena o tom, že se něco velice podobného už několikrát stalo, akorát bez toho léku na stárnutí.
     Annu jsem si moc oblíbila, mnohem více pak ještě Petra. V knize byly moc hezky rozvedené myšlenky Anny, které od dětství vymývali mozek, a Petra, který byl svobodomyslný a měl na všechno vlastní názor, zkrátka se nenechal zmanipulovat. Petr měl velké potíže Annu o něčem vůbec přesvědčit, protože to jistě musí být šok, když se vám od malička do hlavy vtloukají určité věci a teď někdo vezme kladivo a začne bourat pomyslné zdi vašeho světa. Je těžké dopustit, aby se stěny zbortily a vy jste se museli rozhlédnout kolem sebe, zapomenout na všechno, co jste doposud znali, nebo si spíš mysleli, že znáte.
Old School (zdroj)
     Anna ani Petr to za žádnou cenu neměli lehké a vzhledem k jejich věku jsem je vážně obdivovala. Ještě hezčí pak byla ta lehká láska, kdy se v podstatě nic nestalo, v knize byl jen jeden letmý polibek, ale i přesto byla nádherně patrná Petrova starostlivost o Annu. A ačkoli se tomu Anna nerada poddávala, i jí záleželo na Petrovi víc než na komkoli jiném.
(zdroj)
     Třičtvrtě knihy jsem opravdu hltala slovo po slově, větu po větě, ale ten konec byl trošku urychlený a stalo se tam hodně nepravděpodobných věcí. Nebudu vám tu nic prozrazovat, ale zkrátka na konci všechno jako by vybouchlo, byl to jeden zvrat za druhým, autorka ty náhody nejspíš musela nastražit, aby pak všechno aspoň tak nějak zapadlo do svých kolejí a dávalo to aspoň nějaký smysl. No, dle mého názoru tam byly tři doby, když jsem si trošku říkala "Co to?", ale vzhledem k celkovému obsahu této úžasné knihy se to dá velmi lehce přehlédnout.


(zdroj)
     Knihu jsem přečetla za jediné odpoledne, i když jsem se od knihy opravdu hodně snažila odtrhnout, pořád jsem na ni musela myslet a všechny moje cesty po domě nakonec vedly zase ke knížce. Zkrátka nad knihou musíte stále přemýšlet.
     Deklaraci smrti bych doporučila všem, vážně i dospělým, ne jen mladistvím, ale určitě bych zvážila věk, kdy knihu přečte dítě. Nemám úplně přesné měřítko, ale asi bych tuto knihu nedala dítěti mladšímu jedenácti dvanácti let. Protože tato dystopie byla trošku drsnější, alespoň dle mého názoru, ohledně dění v dětském ústavu. Na druhou stranu po přečtení knihy si člověk rychle, i když asi jen krátkodobě, začne vážit svého světa. Pak vás ale napadnou myšlenky typu "Co kdyby se něco podobného stalo nám?" a to už vám mysl dost obtěžká. Rozhodně je to kniha, na kterou nezapomenete.


 
O autorce
Gemma Malley žije v Anglii a napsala tři díly z řady Deklarace. Ano, Deklarace má dva díly dalšího pokračování. Bohužel do češtiny je přeložen zatím jen ten první, což je velká škoda. Myslím, že by si další díly pokračování této skvělé knihy přečetlo mnohem více lidí. 





Hodnocení knihy: 9 z 10
Za poskytnutí recenzního výtisku této knihy velice děkuji nakladatelství Fragment.
Knihu si můžete zakoupit zde.

1 komentář:

  1. Kniha sa mi páčila, rozhodne má skvelý zvrátený svet a námet 8)

    OdpovědětVymazat

Jsem vděčná za všechny komentáře :) Děkuji